Přijde mi smutné, když pozoruji páry a rodiny, jak celý rok usilovně šetří peníze ze svých výplat a odepírají si mnohá jednoduchá každodenní potěšení jen pro to, aby mohli jet na týden nebo dva na dovolenou k moři. Češi zpravidla volí jen dvě varianty, chtějí-li k moři:
1. Chorvatsko (to je ta levnější varianta)
2. Exotičtějších země počínaje Itálií, konče až zaoceánským Egyptem, či Thajskem
Nevím, jestli jsem prostě jiné nátury, než takovíto lidé, ale mě přijde zcela bezpředmětné usilovně šetřit jen pro to, abych se mohla na týden „pobavit a uvolnit“(takto by to mělo být, ovšem většina nepřestává šetřit a stresovat se z toho, kolik to bude stát ani na samotné dovolené) na místě, kde do mě bez přestání praží slunce (zastihne-li mě hezké počasí, v opačném případě si za (sub)tropických dešťů koupání moc nelze užít) a kde můžu plavat ve vodě, která mě sice obzvláště nadnáší, ale za to i štípe na všech místech, kam jí nebylo předurčeno, aby se dostala, a ve které plavou součastně se mnou miliony živočichů, co tam tráví celý svůj život, takže se rodí, jedí, vylučují a umírají.
Já nevím, jak jim, ale mě k tomu, abych si užila volné dny bez práce, stačí vcelku málo: hezké místo (kterým se může stát i samotný můj domov), skvělí lidé a dostatek dobrého jídla a pití. K dobře prožitému času nepotřebuji hodiny strávené buď v autě, nebo na letišti (a přiznejme si, že cestu samotnou si užívá málokdo), ani vysoké hory, nebo slanou vodu.
Samozřejmě, že se také ráda občas někam podívám a poznám kus světa, ale když už jedu přes hranice států i vegetačních pásem, tak preferuji opravdu spíše poznávání a prozkoumávání a tedy aktivní typ dobolené, než ležení na jednom místě a riskování spálenin a rakoviny.
Když jedete k moři do země, která je pro Čechy exotickou, a strávíte tam všechen čas jen na pláži a v hotelu, mohli jste stejně tak ležet týden u Lipna a výsledek by byl možná až na spáleniny a utracené peníze stejný.
